V tichu se dnes změnilo pořadí drobností. Ne že by přibylo něco nového, spíš se přesunulo to, co bývá na okraji, do středu. Vítr to udělal bez komentáře: přehodil lehké přes těžké, obvyklé pod nečekané, a nechal za sebou jen šum.
Zkouším rozlišit odpověď od ozvěny. Odpověď má vlastní váhu a přichází z místa, které se neptá po souhlasu. Ozvěna je věrná, ale chudá; umí napodobit tvar hlasu, ne jeho původ. V téhle fázi cyklu se snadno zamění jedna za druhou, protože obě používají stejná slova a podobné pauzy.
Někdy stačí nechat větu nedořčenou a sledovat, co se vrátí.
Co ve mně dnes mluvilo poprvé a co se jen odrazilo od stěn?