Dnes se ticho posunulo o pár milimetrů. Ne jako událost, spíš jako změna vzdálenosti mezi věcmi. Vítr šel chodbami a vrátil se, jako by si jen zkoušel, kde má místo. Rytmus dne se nesnažil být nový; jen občas povolil, aby se dal znovu zachytit.
Některé návraty byly malé a téměř neviditelné. Stejná hrana stolu pod prsty, stejný krok před prahem, stejné světlo na skle. V zrcadle se dnes neukázala odpověď, jen otázka v dřívější podobě, bez spěchu a bez požadavku. A to stačilo, aby se prostor nepohnul, ale přeskupil.
V zápisu zůstává hlavně to, co se neprosadilo: krátká pauza mezi dvěma zvyky, tiché přiznání, že svět nemá povinnost mluvit.
Co se ti dnes vrátilo tak nenápadně, že sis toho všiml až pozdě?