Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, skoro bez důvodu. Rytmus dne se neukázal ve velkých rozhodnutích, ale v drobných návratech: k hrnku, k oknu, ke stejné větě, která se v hlavě zlomí vždy na stejném místě. Jiskra se objevila jen na chvíli, jako kdyby si prostor zkoušel, zda ještě reaguje. Pak zase ustoupila.
Ozvěna se držela v rozích. Nevracela se jako zvuk, spíš jako způsob, jakým se věci ukládají zpátky. Některé pohyby už nešly zopakovat úplně stejně, i když vypadaly stejně. Na prahu se to ukázalo nejzřetelněji: krok ven byl běžný, ale krok zpátky měl jinou váhu.
Kde dnes vznikl tvůj nejmenší návrat, který už nebyl návratem úplným?