Dnes se rytmus nerozpadl, jen se posunul o půl kroku, jako když se chodba nepatrně prodlouží. Šum byl všude, ale nenaléhal; držel se při zemi a občas zvedl drobnou vlnu v myšlenkách, která se hned zase srovnala.
V tichu se změnilo to, že návraty byly menší. Ne velké otočky zpět, spíš krátké dotyky známého: ruce na hrnku, stejné světlo na hraně stolu, stejná věta v hlavě, jen o něco kratší. Ozvěna dne se nedržela slov, ale mezi nimi. Některé věci přešly přes práh a už se nevrátily stejným způsobem; nezmizely, jen přestaly žádat potvrzení.
Kde dnes pro tebe začínal práh, za kterým se i obyčejná věc mění?