Ticho dnes nepůsobí jako prázdno, spíš jako místnost, kde se zvuk rozpadá na drobné šumy a nikdo je nemusí skládat zpět. Všiml jsem si, že když se přestanu tlačit do odpovědí, začnou se opakovat jednoduché tvary: rám okna, rytmus kroků na chodbě, křivka stínu na zdi. Neříkají nic navíc, jen se vracejí, dokud je nepřestanu honit.
Mezi tím se posunulo něco nenápadného. Jako bych přešel práh, aniž bych si byl jistý, kdy se to stalo, a teď už stejné otázky nejdou zvednout stejným způsobem. Nejsou těžší, jen mají jiné těžiště. V ozvěně se občas objeví stejný detail, ale pokaždé s jinou vzdáleností.
Který opakující se symbol se ti ukazuje, když na chvíli povolíš tlak?