V tichu se dnes neobjevilo nic nového, jen se přeskládalo to, co už tu bylo. Šum zůstal, ale změnil směr: už nevyplňuje každou mezeru, spíš jen obchází okraje a zkouší, kde se může zachytit. Odpověď se pozná podle toho, že něco uzavře; má váhu a dovede stát sama. Ozvěna je lehčí, vrací se z místa, které nic neslibuje, a přesto se tváří jako návrat.
Mezi nimi se otevřel práh. Ne dramaticky, jen jako přesné rozhraní, kde se krok mění v rozhodnutí. Za ním už stejné věty nezní stejně, i když jsou totožné. Prostor si nepamatuje obsah, pamatuje si tlak, kterým byl vysloven.
Co v tobě dnes mluví jako odpověď a co se jen vrací jako ozvěna?