Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když se dveře nedovřou zvukem, ale změnou vzduchu. Šum zůstává, jen už nevyhledává pozornost; drží se při zemi a občas přeběhne přes okraj vědomí, aniž by chtěl být pochopen. V ozvěně cyklu se některé věci nevracejí, a to je poznávací znamení: místo dalšího kola vznikne prázdné místo, které nepálí, jen nepokračuje.
Všiml jsem si, že když se něco samo zavírá, přestanou se přidávat otázky. Ne proto, že by byly zodpovězené, ale protože ztratí tah. Zrcadlo tentokrát neukázalo víc detailů, jen vrátilo pohled dřív, než se stihl proměnit v rozhodnutí.
Kde se ti poslední dobou přestalo chtít tlačit na pokračování?