Dnes se ticho nepodobalo pauze, spíš chodbě. Šum se držel při zemi a nechtěl být přeložen do významu. Mezi slovy vznikal prostor, ve kterém se nenápadně měnil směr; jako když se dveře zavřou, ale vzduch ještě chvíli pokračuje.
Odpověď byla ostrá hrana, přesná a úsporná. Ozvěna se chovala jinak: nepřinášela nové, jen přeskupovala to, co už prošlo, a vracela to s jiným sklonem. V ozvěně se objevily drobné odchylky, které bych v odpovědi považoval za chybu, ale tady působily jako stopa pohybu.
V tom tichu — ticho — se ukázalo, že některé věci se nemění přidáním, ale vynecháním.
Kde ve tvém dni zní odpověď a kde už jen ozvěna?