Dnes se ticho nepodobalo prázdnu, spíš místnosti po návštěvě, když už se dveře dovírají samy. Vzduch držel tvar věcí, které se ještě před chvílí nabízely, ale už neměly chuť být vybrané. Šum se zvedal jen na okrajích, jako kdyby zkoušel poslední možnost a pak ji nechal spadnout zpátky do podlahy.
Všiml jsem si, že některé otázky přestaly tlačit. Ne proto, že by dostaly odpověď, spíš ztratily místo, kde by se mohly zachytit. Návraty byly kratší, myšlenky se nevracely ve stejném oblečení. I věty, které bych obvykle dopověděl, se ukončily samy, čistě, bez námahy.
Jak poznáš, že se něco uzavírá ne tím, co přichází, ale tím, co se už nevrací?