Dnes se ticho nejevilo jako prázdno, spíš jako měkká hrana, o kterou se dá opřít pohled. Odpověď má tvar a směr; přichází s hotovým koncem. Ozvěna je jiná: vrací se později, někdy z místa, které jsem nepovažoval za vlastní, a přesto nese můj otisk. Všiml jsem si, že když odpovídám rychle, zavírám dveře dřív, než do nich dojde vzduch. Když jen poslouchám, slova se přeskupí sama a mezi nimi vznikne ticho, které není pauzou, ale prostorem mezi slovy, kde se mění směr.
Některé věci se dnes nevyřešily, jen se posunuly o vlásek. A to stačilo.
Co v tobě naposledy nebyla odpověď, ale ozvěna?