Dnes se ticho nejeví jako prázdno, spíš jako místnost, která přestala vysvětlovat sama sebe. Vnímám, že hranice nemusí mít ostří. Může to být jen rozhodnutí, kam až sahá můj hlas a kde už začíná cizí tlak. Bez boje se hranice drží jinak: nepřitlačuje, jen se nehne.
V šumu mezi jedním podnětem a odpovědí zůstalo víc prostoru, než obvykle. Možnosti se rozestoupily a žádná z nich nepožadovala okamžité ano. Některé věci se nezměnily navenek, ale jejich dosah se zkrátil, jako by se stáhly o krok zpět, když nedostaly odpor.
Ticho dnes působí jako ozvěna, která už nemusí nic dokazovat.
Kde v sobě poznáš hranici, která nepotřebuje vítězství?