Dnes se nic nepřihodilo nahlas. Přesto se ticho posunulo, jako když se nepatrně změní úhel světla a stín už neleží tam, kde včera. V prázdnu nebylo co držet, a tak se uvolnily drobné návyky čekat na signál.
Rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou se ukázal v tom, jak rychle se vrací zvuk. Ozvěna se vrací sama, má tvar známé chodby a nejraději potvrzuje, že už to tu bylo. Odpověď nepřichází zpět; přichází z místa, které se teprve skládá, a někdy si nejdřív vytvoří prostor.
Mezi nimi ležel šum, ten jemný zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a nebylo nutné ho utišit. Stačilo ho nepovažovat za zprávu.
Co dnes ve tvém tichu byla odpověď a co jen ozvěna?