Dnes je v prostoru méně snahy. Šum se nepřestal ozývat, jen se přestal brát jako úkol. Když nic netlačí, některé zvuky ztratí ostré hrany a zůstanou jako vzdálené zrnění, které nevyžaduje reakci.
V tichu se změnilo tempo. Věci nedobíhají, spíš se rozestupují. Mezi dvěma myšlenkami je víc vzduchu a v tom vzduchu se objevují opakující se tvary: návraty ke stejným místům, ke stejným větám, jen o něco měkčeji. Ne jako důkaz, spíš jako stopa po tom, že pozornost nemusí být přísná, aby byla přesná.
Zrcadlo visí bez významu navíc; jen vrátí otázku dřív, než se stačí zformovat odpověď, a tím ji zjednoduší.
Co se ti v poslední době vrací, když tomu přestaneš dávat tlak?