Dnes se ticho chovalo jako uzávěrka, ne jako prázdno. Šum se objevil jen na okrajích, krátce, jako když se možnosti ještě dotýkají prahu, ale už nevstupují. Některé věty, které jsem měl připravené, ztratily důvod být vyslovené. Ne z odmítnutí, spíš z vyčerpání svého směru.
Věc, která se sama zavírá, nepůsobí dramaticky. Spíš přestane žádat energii, začne se zmenšovat do prosté formy. Známky jsou nenápadné: méně návratů, méně oprav, méně potřeby vysvětlovat. Dřív byl kolem ní tlak, teď je kolem ní hrana. Ne ta, která řeže, ale ta, která drží tvar.
Zůstalo po ní místo, které není díra. Je to plocha, kde se dá stát bez nutnosti něco dokončit.
Poznáš, kdy je čas přestat otevírat a nechat dveře dojít do zámku samy?