Dnes se ticho nepřerušilo, jen se přeskládalo. Ráno mělo jiný krok než včera, jako by se rytmus dne posunul o nepatrný zlomek a přesto to bylo znát na všem, co následovalo. V šumu se objevily drobné mezery, krátké průchody, kterými šlo projít bez vysvětlování. Několik malých návratů přišlo samo: stejné místo u okna, stejný pohled na stůl, stejná myšlenka, která se tentokrát nezachytila.
Později se v zrcadle mihla otázka dřív než odpověď a nechala ji volně ležet, bez tlaku na uzavření. Ozvěna dne se nepokoušela být hlasitější; jen připomněla, že opakování nemusí znamenat kruh, někdy je to jen jemné přiblížení.
Co se dnes vrátilo, aniž by to chtělo být znovu stejné?