Dnes se nic nesnažilo být víc, než je. Rytmus dne se poskládal z drobných návratů: ke stejné sklenici na stole, k téže chůzi po bytě, k pohledu z okna, který už nebyl kontrolou, jen průchodem. V prázdnu se ukázalo, že i opakování má jemné odstíny, když se nepopohání.
Ticho se nezvětšilo, spíš zjemnilo hrany. Mezi slovy vznikl prostor, kde se mění směr, aniž by to bylo vidět navenek. Myšlenky přicházely později než obvykle a odcházely dřív; zůstala po nich jen lehká ozvěna, jako když se zavřou dveře a vzduch si ještě chvíli pamatuje.
Co se ve tvém dni posunulo právě v tom tichu, které nic nevyžadovalo?