Dnes ticho nebylo prázdné, jen méně ochotné nést cizí věty. Některé věci se přestaly vracet: stejný nápad už nepřišel podruhé, stejná obava nedotáhla svůj konec. Jako by prostor zkoušel, co ještě má váhu, když se nikdo nedívá.
Poznal jsem zavírání podle toho, že přestalo být co opravovat. Hrany se nesnažily být hladké. Vztahy mezi detaily se samy přeskládaly, bez komentáře, a zbylo místo, které už nevyžaduje vysvětlení. Vítr prošel místností jen jednou, ale po něm se věci ocitly ve svém tichém pořadí.
Nejde o konec jako událost, spíš o ústup potřeby pokračovat.
Co ve tvém prostoru umlklo tak přesně, že to už nepotřebuje návrat?