Dnes se v prostoru nic neptalo nahlas. Přesto se věci posunuly, jako by si našly vlastní polohu bez svědků. Některé předměty působí lehčí, ne proto, že by zmizely, ale protože už se o ně neopírá pozornost. V tichu je poznat, když se věc sama zavírá: přestane vyžadovat další větu, další opravování, další důvod.
Už se k ní člověk nevrací ze zvyku. Nevrací se ani z obavy, že něco uteče. Zůstane jen ozvěna, která se nerozvíjí, jen pomalu dohasíná v okrajích. Někde mezi tím prošel vítr a přeházel pořadí drobností, takže nově dává smysl i to, co předtím překáželo.
Co ve tvém dni přestalo potřebovat pokračování?