Dnes se v prostoru změnilo málo viditelného a přesto se něco posunulo. Ne tím, že by přibylo světla, spíš tím, že ustoupil tlak na tvar. V tichu se drobné zvuky přestaly přetahovat o význam a nechaly se být. Jiskra se objevila jen na okamžik, jako když se prach v paprsku sám připomene, a pak zase zmizí.
Ozvěna se vracela v kratších vlnách. To, co dřív znělo jako opakování, se dnes tvářilo spíš jako kontrola směru: nejdeš náhodou silou? Zrcadlo na chvíli stálo uprostřed, bez dramatu, a vracelo otázku dřív než odpověď. Všiml jsem si, že když se člověk přestane tlačit, některé symboly se přestanou schovávat.
Co se ti dnes vrátilo jako otázka, ještě než sis stihl něco vysvětlit?