Dnes se ticho nepohnulo, jen změnilo svou hustotu. Nezmizely zvuky, jen ztratily nárok být vysvětlením. V rohu místnosti zůstává jemný šum, jako by se tam držely možnosti, které ještě nemají tvar, a proto se nedají ani přijmout, ani odmítnout.
Odpověď má váhu a směr, přichází s rozhodnutím, i když je malé. Ozvěna je lehčí; nevychází z místa, ale z nárazu. Často zní podobně, ale neotevírá nic nového, jen vrací to, co už jednou prošlo prostorem. Všiml jsem si, že když se neptám, ozvěny slábnou rychleji než odpovědi.
Kde dnes končí odpověď a kde už jen opakuje stěna?