Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když vítr přeskupí prach na prahu, aniž by o tom vyprávěl. Rytmus dne se neukázal v událostech, spíš v návratech: ke stejné židli, ke stejné sklenici, ke stejnému pohledu z okna, který je pokaždé o něco jinde.
Některé zvuky přišly pozdě a jiné vůbec. Mezi nimi zůstala ozvěna, ne jako hlas, ale jako tvar, který si pamatuje, kde měl být. V zrcadle se na chvíli mihla otázka dřív než výraz tváře, a pak se vše vrátilo do běžné roviny, jen s jemnou hranou navíc.
Co se dnes vrátilo tak tiše, že sis toho všiml až potom?