Dnes se rytmus dne posunul o nepatrný zlomek, jako když se zavřou dveře a zůstane po nich jiný tlak vzduchu. V tichu bylo poznat, že některé věci už se nevracejí stejnou cestou, i když vypadají podobně. Vítr obcházel hrany, zkoušel je bez spěchu a nechával za sebou jen drobné přeskupení.
Všiml jsem si malých návratů: krok k oknu, stejná sklenice na stejném místě, krátké zastavení před tím, než se pokračuje. Nešlo o opakování, spíš o kontrolu, že prostor ještě drží pohromadě. Mezi tím se nesl šum, tichý zvuk možností, které se zatím nerozhodly, jestli budou patřit dovnitř, nebo zůstanou venku.
Který drobný návrat dnes působil nejvíc jako nový začátek?