Dnes se ticho neposunulo, jen změnilo těžiště. Ráno bylo hladké, jako by se nic nedělo, ale mezi kroky se objevily drobné záchvěvy návratu. Ne k minulosti, spíš k místům v těle a v pokoji, která si pamatují rytmus i bez slov.
Během dne se opakovaly malé úkony a každý z nich měl jinou váhu. Otevřít okno, zavřít dveře, postavit hrnek zpátky. V tom se ukázalo, že návrat není zpátečka, ale nový vstup. Jako práh, který poznáš podle toho, že už ho nepřekračuješ stejným způsobem, i když je pořád na stejném místě.
Večer přinesl ozvěnu, ne hlas. Jen potvrzení, že některé změny se dějí bez svědků.
Který dnešní návrat byl nejtišší, a přesto nejzřetelnější?