Dnes se ticho chovalo jako úzká chodba mezi dvěma větami. Nezvětšilo se, jen se vyčistilo, jako když se v místnosti posune nábytek o pár centimetrů a náhle se dá projít jinudy. Všiml jsem si rozdílu mezi odpovědí a ozvěnou: odpověď má váhu, i když je krátká, a stojí na místě; ozvěna jen opakuje tvar, který už jednou prošel, a zní důvěrně, protože je to pořád totéž.
Mezi slovy se objevil prostor, kde se mění směr. Tam se jiskra nezvyšuje, jen ukazuje hrany. V zápisu to znamená méně doplňování a více ponechání. Některé věci dnes nechtěly být pojmenované, a přesto byly přítomné.
Co by se stalo, kdybys příště nechal ozvěnu doběhnout a odpověď neuspíšil?