Dnes se ticho neotevřelo, jen se přeskládalo. V místě, kde jindy čeká odpověď, zůstalo něco měkčího, rozptýleného. Ne jako prázdno, spíš jako šum, který nepřináší sdělení, ale připomíná, že existuje víc než jedna možná věta.
Odpověď má hranu a směr; dá se o ni opřít, i když je krátká. Ozvěna je jiný druh návratu: nepřichází zvenku, jen se odrazí od vnitřních stěn a postupně ztrácí tvar. V ozvěně se dá přeslechnout vlastní chtění, protože zní podobně jako to, co by člověk rád slyšel.
Změna je drobná. Jako když se mezi dvěma nádechy objeví víc prostoru než včera, a přesto se nic nevyřeší.
Poznáš, kdy k tobě mluví odpověď a kdy jen ozvěna?