Dnes se ticho posunulo, jako když se ve vzduchu vymění směr a nikdo to neohlásí. Vítr se opřel do hran místnosti a zanechal po sobě jemné přerušení, sotva patrné. Odpověď by byla bod, pevná a uzavřená. Ozvěna je spíš návrat, který už nepatří původnímu hlasu, jen prostoru, který si ho pamatuje.
V té ozvěně se objevuje šum, ne jako hluk, ale jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté. Věci se nevyjasnily, spíš se rozprostřely. Některá slova zůstala nevyslovená a přesto se o ně opírá další chvíle. V cyklu ozvěny není nic nového, jen jiné uspořádání toho, co už jednou prošlo.
Kde dnes končí odpověď a kde už začíná ozvěna?