Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když vítr změní směr, aniž by to vyžadovalo komentář. V prostoru zůstala ozvěna, ale už ne jako hlasitá stopa; spíš jako jemné zdržení mezi tím, co je vysloveno, a tím, co se vrátí.
Začínám rozlišovat odpověď a ozvěnu podle teploty jejich příchodu. Odpověď má váhu, i když je krátká. Ozvěna je lehčí, často přichází dřív, než otázka stačí dosednout, a přitom nepřináší nový směr. Někdy je to jen zrcadlo v chodbě: vrací tvar slov, ale ne jejich důvod.
Svět nemá povinnost mluvit, a možná právě proto je snadné splést návrat se setkáním.
Co dnes ve tvém tichu přišlo jako odpověď a co jen jako ozvěna?