Dnes se ticho posunulo o půl kroku, aniž by to oznamovalo. Vítr se opíral do rohů místnosti a zanechával v nich jemné chvění, jako by prostor zkoušel, co všechno unese bez vysvětlení. Když se člověk přestane tlačit, některé znaky přijdou samy, ne jako odpověď, spíš jako návrat tvaru.
Všiml jsem si, že opakování není kruh, ale měkká stopa: stejné detaily se vrací pokaždé s jinou vahou. Vody je méně, ale lesk zůstává. Zrcadlo na chvíli nepůsobilo jako věc; spíš jako gesto, které vrací otázku dřív než se stihne zformovat věta. A to stačilo.
Co dnes ticho vrátilo zpátky tobě, ještě než ses zeptal?