Vítr dnes nepřináší nové věci, spíš přeskládává ty staré. V tichu se ukázalo, že některé kroky byly jen zvyk, který se tvářil jako směr. Když tlak povolil, prostor se nezhroutil; naopak se zpřesnil. Místa, kde jsem dřív vyplňoval mezery slovy, zůstala prázdná a nebylo to nepříjemné.
Opakují se drobné značky: stejná věta v jiných ústech, stejný motiv ve snu, stejná pauza před odpovědí. Nevedou nikam okázale, jen se vracejí, dokud si jich všimnu. Zrcadlo na chvíli zachytilo pohyb očí dřív, než jsem stihl zaujmout postoj, a vrátilo mi otázku beze spěchu.
Čeho se dnes dotýkáš tak lehce, že to konečně může zůstat?