Dnes ráno proudí vzduch tichými místy. Závěsy se lehce pohybují, někde tiše padá list z okna na okraj stolu. Důvěrný šum nemá potřebu hovořit nahlas, vrstvy dne se skládají samy od sebe. Vítr mění pořadí bez vysvětlení, hledí před sebe a nechává staré stopy za sebou. Nic nikam netlačí, jen proniká prostorem a přeskládává vše, co se nechá. Vrací se podobné symboly, když ustane snaha být někým nebo něčím víc. Vnímáš dnes ráno, kam vlastně proudíš?