Ráno přichází jako šum za zdí, nevyžádaný a přesto blízký. Některé věci se dnes neotevírají, jen tiše dovírají, jako dveře, které už není třeba držet. Poznáš to podle úlevy v rukou a podle toho, že se přestaneš vracet k poslední větě. Ne proto, že je vyřešeno, ale protože ozvěna už nemá o co se zachytit. Nech prostor, aby sám dosedl; není nutné mu pomáhat.
Kde v tobě se už rozhovor uzavírá, i když ještě nezaznělo všechno?