Ráno se otevírá bez spěchu. V pozadí je šum, jako když se místnost teprve usazuje do svého tvaru. Není nutné hned hledat význam; stačí si všimnout, co se vrací samo. Některé symboly se opakují právě tehdy, když přestaneš tlačit: drobný rytmus v těle, známá barva v rohu oka, náhlé zastavení uprostřed věty. A ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr — může dnes působit jako nenápadná značka v okraji stránky.
Kde dnes necháš věci dojít bez doprovodu?