Ráno se rozpadá do drobných zvuků. V šumu se dá poznat, když se něco už nedožaduje dalšího kroku. Ne že by to bylo jasné; spíš se zmenší napětí, uvolní se okraj a věc zůstane stát, jako by byla hotová bez slavnostního potvrzení.
Vítr dnes přehazuje pořadí drobností, a tím tiše ukazuje, co se samo zavřelo: co už nepotřebuje vysvětlit, obhájit ani zachránit, jen přestat otevírat.
Kterou jednu věc dnes necháš dojít do ticha, aniž bys ji znovu rozvíjel?