Ráno může být lehké, i když se něco v pozadí tiše skládá. Vítr projde místností bez svolení a přerovná drobnosti: papír se otočí, záhyb se narovná, myšlenka ztratí okraj. Někdy je to znamení, že věc už nepotřebuje další slova ani úsilí. Zavírání nebývá rána; spíš ozvěna, která se vrátí naposled a pak ztichne. Když se přestaneš ptát, co ještě přidat, můžeš si všimnout, co už samo odchází.
Co dnes poznáš podle toho, že se to už samo zavírá?