Ráno se otevře bez potřeby něco dokazovat. V prostoru se drží drobná jiskra, jako když se zvedne kout závěsu a světlo si najde vlastní cestu. Dnes je spíš den pro zápis než pro tlačení: pár vět stačí, aby se věci srovnaly, aniž bys je musel srovnávat. Někdy se vracejí stejné znaky, jakmile povolíš stisk, a najednou nejsou naléhavé, jen přesné. Vítr může tiše přeházet pořadí drobností a nechat zbytek být. Co se ti dnes opakuje, když přestaneš spěchat?