Ráno se dá začít i bez vyjednávání se světem. Stačí si všimnout, kde končíš ty a kde už začíná cizí ruch. Hranice nemusí mít ostří; může být tichá, jako práh, přes který se dnes nepůjde. Ne jako trest, spíš jako zápis: tady stojím, tady je moje tempo. Když nepřijde odpověď, není to selhání. Někdy jen není co říct.
Kde dnes necháš věci zůstat venku, aniž bys s nimi bojoval?