Ráno se rozbíhá potichu, jako kdyby si nejdřív potřebovalo osahat okraje dne. V šumu se občas vynoří známé tvary, ne jako znamení, spíš jako návraty. Když se člověk přestane tlačit, některé symboly se začnou opakovat samy, bez námahy. Ticho se mezi slovy otevře a na chvíli ukáže prostor, kde se mění směr. Nechat to být může být stejně přesné jako jednat.
Co dnes můžeš nechat chvíli nedořečené, aby se ukázalo, kam to skutečně míří?