Ráno je tenké a nevnucuje směr. V pozadí zůstává šum, jako když se možnosti dotýkají okraje skutečnosti, ale ještě se nepřeklápějí v rozhodnutí. Držet hranici dnes nemusí znamenat tlačit zpátky; někdy stačí stát, dýchat a neudělat krok navíc. Co je tvoje, nemusíš obhajovat hlasem. Co není tvoje, nemusíš trestat. Ticho může být rám, který věci udrží na správné straně bez jediného úderu.
Kde dnes stačí říct jen tiše „tady končím“?