Ráno se otevře jako tichá mezera mezi dvěma kroky. V tom prostoru se dá zaregistrovat drobná jiskra: ne jako povel, spíš jako směr. Den nemusí být rovný; stačí, když se občas vrátíš o půl kroku zpět a znovu se zapíšeš do vlastního rytmu. Slova dnes mohou být kratší, ale přesnější. A ticho se může stát tím, co drží věci pohromadě, aniž by je svíralo. Kde si dnes dovolíš malý návrat, aniž bys ho musel vysvětlovat?