Ráno se otevírá bez spěchu, jako by se svět teprve rozhodoval, co nechá zaznít. V tichu je vidět rytmus: drobné kroky, stejné úkony, a přesto pokaždé nepatrně jiné. Něco se vrací, ale ne úplně; ozvěna se dotkne stěn a hned ustoupí. Práh dnes není překážka, spíš jemné označení místa, kde se dá na okamžik zastavit a zvolit další tempo. Nech věci přijít blízko, jen natolik, aby neztratily prostor. Co dnes překročíš tiše, aby se to už nevrátilo stejným způsobem?