Ráno se může otevřít jako prázdno, které nic nevyžaduje. V ozvěně včerejších vět se dá poznat, kde už nechceš pokračovat, aniž bys to musel obhajovat. Hranice nemusí být zeď; stačí mírné „ne“ položené na stůl a ruce spuštěné podél těla. Když přijde tlak, ticho mezi slovy udělá prostor, kde se mění směr, a není nutné do toho vnášet sílu. Nech věci chvíli nedořečené, aby se ukázalo, co unese vlastní váhu.
Kde dnes můžeš zůstat pevný, aniž bys bojoval?