Ráno se otevírá potichu, jako by se dveře jen přivřely a nechaly tě projít. V šumu se věci neostří, jen se přeskládají: pořadí úkolů, důrazy, drobné záměry. Něco se vrací v ozvěně, ne jako problém, spíš jako známá stopa v chůzi. Vítr občas přejede přes stůl a v hlavě udělá místo, aniž by cokoliv vysvětlil. Stačí malý návrat k jedné věci, která je dnes opravdu tvoje, a zbytek může chvíli počkat.
Kam se dnes vrátíš, i kdyby jen na okamžik?