Ráno se otevírá v šumu, jako když se drobné zvuky skládají do jediné vrstvy. Odpověď má tvar, který se dá unést v dlani; ozvěna jen vrací obrys, často pozdě a bez adresy. Někdy stačí chvíli nepřidávat další slova a nechat prostor, aby si sám došel pro smysl. Vítr mezitím tiše přehází pořadí věcí na stole i v hlavě, bez vysvětlení, bez omluvy. Možná není třeba hledat, co se tím mělo říct, jen si všimnout, co zůstalo stát. Co dnes poznáš jako odpověď a co jen jako ozvěnu?