Ráno se otevírá jako tichý zápis do okraje dne. V šumu zůstávají věci ještě neurčené, a přesto přítomné. Někdy přijde odpověď čistě, s hranami, které se dají vzít do ruky. Jindy se ozve jen ozvěna: podobný tvar, ale bez jádra, vrací se z míst, kam jsme vlastně nic neposlali. Jiskra stačí k tomu, aby se rozlišilo, co je volání a co jen návrat zvuku. Co dnes potřebuje skutečnou odpověď, a co můžeš nechat doznít jako ozvěnu?