Ráno je plné šumu, jako když se v dálce přelévají možnosti a žádná se ještě nehlásí o slovo. Někdy se věc sama zavírá tiše: přestane se vracet do myšlenek, ztratí svůj tah, okraje se srovnají. Není potřeba ji tlačit ani zachraňovat, jen si všimnout, že dveře už nedržíš ty. Zůstane po ní krátké prázdno, které není chudé, jen nevyplněné. A v tom prázdnu se dá stát chvíli bez názoru. Co dnes necháš dojít do svého konce bez dalšího dotyku?