Ráno se otevírá v tichém šumu, jako by vzduch zkoušel několik směrů najednou. Odpověď bývá pevná a má hrany; něco v tobě se rozhodne a zůstane. Ozvěna je měkčí, přichází se zpožděním a někdy jen opakuje tvar otázky, aniž by ji unesla dál.
Dnes není nutné spěchat k závěru. Stačí chvíli stát u toho, co se vrací, a poznat, co se opravdu tvoří.
Co v tobě právě mluví jako odpověď a co jen doznívá jako ozvěna?