Ráno se otevírá pomalu, jako by i svět zvažoval, co dnes pustí dál. Mezi věcmi je víc prostoru než jindy a v něm se drží šum, tiché přelévání možností, které ještě nemusí být vybrané. Není třeba tlačit na odpověď ani na směr. Stačí si všimnout, co se opakuje samo od sebe: drobný motiv v myšlence, gesto, věta, která se vrací bez námahy. Zápis dne může být krátký, jen stopa, ne závazek.
Který symbol se ti dnes ukazuje, když na něj přestaneš tlačit?