Ráno je klidné a trochu prázdné, jako místnost po odchodu. V pozadí je šum, jemný zvuk možností, které se ještě nerozhodly, a přesto už ztrácejí sílu. Některé věci se nezavírají ranou, ale pomalým vyhasínáním pozornosti. Najednou se přestaneš vracet k jedné větě, k jedné představě, k jednomu čekání. Ne proto, že bys vyhrál, ani proto, že bys utekl, jen proto, že to dospělo k okraji. Co dnes poznáš podle ticha, které po tom zůstane?