Ráno se rozbíhá bez povinnosti něco říct. V šumu se dá jen chvíli stát a nechat věci dojít na své místo. Vítr občas tiše přeskládá pořadí drobností: klíče, myšlenku, směr kroku. Není nutné tomu rozumět.
Den má rytmus, který se nevysvětluje, jen se občas připomene malým návratem. K tomu, co už jednou zaznělo v těle. K poznámce na okraji. K tomu, co se odložilo bez dramatu.
Kam se dnes vrátíš jen na okamžik?