Ráno se může otevřít bez spěchu, jako když se místnost nejdřív jen nadechne. V tichu se některé tvary vracejí samy od sebe: stejný detail na okraji dne, stejný nápad, který se nevnucuje, jen čeká. Když přestaneš tlačit, opakování přestane být požadavek a začne být stopa.
Někde je práh, přes který se dá přejít jen jednou, i když se tváří obyčejně. Dnes stačí zaznamenat, kde stojíš, a nechat to chvíli být.
Co se ti opakuje právě tehdy, když nic neurguješ?